Cestujeme více a na delší vzdálenosti a nebojíme se zkoušet místní pokrmy. Nechceme být jen pasivní turisté, chceme být aktivními cestovateli, kteří se rádi učí o jiných kulturách na všech úrovních, včetně té kulinární.

I když máme svou lokální kuchyni rádi, po návratu z cest často postrádáme jídla, která jsme v během cestování ochutnali. Kulinární byznys může v takovém případě pomoci, a to nejenom tak, že znovu navodí vzpomínky na kulinární dobrodružství, ale také je umožní přiblížit přátelům a rodině.

Pokud provozujete restauraci, která nabízí etnickou kuchyni, je hlavním klíčem k úspěchu autenticita. Jak jí dosáhnout?

  • Podstupte kulinární školení a stáže v zahraničí
  • Najměte si tým, a to jak do kuchyně, tak na plac, ze země, jejíž pokrmy nabízíte
  • Objednávejte si tam ingredience
  • Používejte odpovídající zařízení a technologie, které se v této zemi používají
  • Jídlo podávejte v autentickém nádobí
  • Ujistěte se, že atmosféra a hudba odpovídá cílové zemi.

Je důležité nenabízet jenom notoricky známé pokrmy, ale také ty méně známé.

Pokud se specializujete na italskou kuchyni, pak vedle pizzy a těstovin můžete podávat například také smažené arancini nebo panzerotti; pokud podáváte sushi můžete své hosty překvapit tradičními japonskými dezerty, jako jsou dango, mochi, nebo anmitsu.

Pokud nechcete podávat jídla jen z jedné země, pak můžete na menu přidat jedno jídlo z jiné země. Bude skvělé, pokud půjde o jídlo, které je na lokálním trhu nové, díky tomu se podaří váš byznys patřičně zpropagovat a strhnout na něj pozornost.

Hledáte globální kulinářské inspirace? Nechte se inspirovat mapou!

Počet gruzínských restaurací ve střední a západní Evropě významně roste. Populární chačapuri, což je chléb plněný sýrem, nebo vajíčkem, je místním pouličním jídlem. Khinkali je typ knedlíčku, který je plněný vývarem a masem, což je skvělé pohoštění pro větší skupinu lidí. Čurčchela je místní dezert, jehož hlavní ingredience jsou ořechy a vinný mošt.

Popularita Maroka mezi cestovateli stále roste, stejně jako popularita jeho kuchyně. Ti, kdo ho navštívili, určitě chtěli vyzkoušet hariru, hutnou polévku, která se skládá z masa, zeleniny, cizrny a čočky, nebo tajine, což je maso a zelenina opečené ve speciálním hliněném hrnci, a mrouzii, což je pečená skopová kýta s mandlemi a medem.

Ethiopie patří mezi ty africké země, které si najdou cestu do srdce cestovatelů z celého světa. Jejich národní jídlo je inžera, což je tenká nakyslá placka, která se peče z fermentované mouky z tefu, neboli semen trávy miličky habešské, a která se podává s různými druhy náplní, a to vegetariánskou, masovou, nebo z dušené čočky. To, co činí tento pokrm tak speciální, jsou speciální druhy berberského koření.

Mnoho turistů, kteří navštívili Indonésii, se shání po indonéských chutích ve svých lokálních restauracích. Stýská se jim například po soto betawi, což je polévka z hovězího marinovaného v citronové trávě s kravským a kokosovým mlékem a zeleninou, nebo po nasi goreng, což je smažená rýže se zeleninou a vejcem, a gado gado, salátu, který se připravuje z rajčat, okurek a dalších zelenin spolu s tofu, vajíčkem a oříškovou omáčkou zvanou Sambal Kacang.

Havaj je kulinářským nebem pro všechny ty, kdo holdují racionální stravě. V Evropě stále více restaurací podává poke, jehož základem je původně jenom tuňák, dnes ale i jiná syrová ryba, nebo mořské plody, dále poi, což je pasta z fermentované kolokázie jedlé, neboli taro, nebo zmrzlina z ledové tříště, která se připravuje z naškrábaného šupinkového ledu a ovocných sirupů.